OBUŠEK do letadla nepatří!

4. prosince 2014 v 13:06 | Boris Leto |  Edinburgh&me
Cesta do Skotska se nevyhnula komplikacím.

Že přijdu o letenky?


Na zachycené fotografii jsem se zatím zaobíral myšlenkami nad nepřirozeností letecké dopravy pro nás lidi "suchozemce" - mám dojem, že jsem řekl něco jako "aby hrom do těch šťouravých bratrů Wrightů!"
Nic nenasvědčovalo tomu, že půjde do tuhého.
Jakmile jsem prošel pasovou kontrolou, došla mi nemilá skutečnost - z batohu jsem si nevytáhl teleskopický obušek!


Vytáhl jsem ho jednou v životě a to večer - v podchodu si jistý trhan (vizáží gambler) potřeboval ulevit ze své špatné nálady. Pro pořádek věci - stačilo obušek vytáhnout, vyslechnout si kdáky útočníkovi přítelkyně, že zlosynem jsem vlastně já a šlo se domů.
Obušek jsem si před léty zakoupil jako reakci na útok bandičky fotbalových fanoušků. Takový útok člověka inspiruje k ochraně svého duševného vlastnictví, které si nese v hlavě. Vlastnictví obušku mi bylo maličkostí, které mě činilo šťastnějším a to hlavně v podivných lokalitách.
Nápověda k mé povaze: pokud by šlo do tuhého, tak bych ho s tím obuškem snad ani nemajlz, násilí se hodí leda do fikce a ne do reálného světa.

Pane policajt! No. 1

S obuškem by mě logicky nepustili do letadla, tak jsem se jal oslovit policistu, zdalipak by mi od kontrabandu neulevil. Bohužel mi nemohl být nápomocen, každopádně mě odkázal na úložiště zavazadel. To bylo skoro na druhé straně letiště. K mé nelibosti jsem jistil, že úschova výjde dráž než je hodnota obušku. Dostal jsem radu, že mi od zátěže pomůžou u rentgenu (poslední štace, než nastoupíš do letadla). Od úschovny zavazadel jsem opět musel projít pasovou kontrolou. A HLE, letenky byly fuč!

Pane policajt! No. 2

Letenky jsem musel ztratit v místech za pasovou kontrolou, kde jsem původně oslovil policisty s prosbou o pomoc. Jinde k tomu ani nemohlo dojít. Tušil jsem si, kde jsem letenky měl naposledy v ruce. Tak jsem oslovil policistu nacházejícího se před pasovou kontrolou. Ten mě naštěstí protekčně provedl pasovou kontrolou. Za jeho dozoru jsem kontroloval každičký koš a k mému nemilému překvapení jsem se od uklízeček dozvěděl, že letenky nikde neviděly.
Krve by ses ve mně nedořezal(a). Naštěstí na mě z dálky mávala má přítelkyně, která lístky našla na informacích. A pak, že lidi jsou dneska jenom parchanti.

Happyend?

Doteď jsem v Edinburghu nepochopil MHD. Nebýt Google maps a GPS, tak nikdy nevím, kde vystoupit. Neaktivní data roaming během prvního dne zapřičínil pět hodin bloudění, než jsme dojeli do hotelu. Na zastávkách totiž nejsou informační cedulky s názvy přístích zastávek, jak jsme v Česku zvyklí... Jsou na nich napsány oblasti, kterými autobus projíždí. A že je v těch oblastech fůra zastávek...

Peklo na talíři?

Jelikož jsme na hotelovém pokoji neměli talíře, prostřeli jsme si na ručníku! Noblesní, že? Jídlem jest zjevný toast s tajemným hummusem a nepochybným rajčetem.

Po letech u moře

Mít víc chlupů, tak se snad i okoupu. Při bedlivějším pozorování si všimneš, že mám dvě čepice. No jo, větřík od Severního moře se nezapře!


Také se Ti někdy podařilo skoro nevycestovat? Napiš do komentáře. :)

zdoj fota obušku: branse.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dragita Dragita | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 20:33 | Reagovat

To muselo být stresující. Hned jsem si vzpomněla na svůj zážitek v září, kdy si mě odchytili na lešišti v Londýně-Lutonu. Ačkoliv jsem měla vše řádně zabaleno, pořád u mě pípal detektor kovu. Musela jsem si stoupnout stranou, bosky, jen v tričku a kalhotech. A pak mě předevšema pěkně šacovali s modrýma rukovavicema... a výsledek? Když nic nenašli, teprve pak mi došlo, že mé dioptrické brýle jsou kovové... a všichni se smáli. :D

2 Boris Leto - spisovatel Boris Leto - spisovatel | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 22:05 | Reagovat

[1]: Já jsem zase zvědavý, co na letišti zažije můj obrýlený kamarád, který má v noze ke všemu titanovou tyč! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama